Wyome

ZA CO?????

Tak nevím. Udělala jsem něco špatně? Panička mě už nemá ráda? Už jí nebaví se se mnou mazlit? Žila jsem si svůj spokojený a klidný kočičí život. Po tom, co jsem přestala volat Romea se ze mě stala krásná, klidná, velká a urostlá kočka. Každé ráno jsem chodila opečovávat paničku do postele, hlídala jsem to nejcennější, co doma mají, studnu a oni na mě takhle. Nevím co se stalo, ale jednoho dne přijela panička s páníčkem a z mé přepravky vylezla tečkovaná žížala. Byla mrňavá, hubená, ne jako my, pořádné kočky. Ale přes to jí byl najednou plný dům. Byla všude. Kam se kočka hnula, hned tam byla ta žížala. Vlezla do mých pelíšků, do mé mističky, do mého záchodu. Byla děsně drzá, pořád na mě syčela a vrčela. A dokonce vlezla i do postele k mé paničce. To je ale moje místo! Kdykoliv jsem šla pomazlit se s paničkou, byla tam ta žížala. Lísala se a vinula k mé paničce až hanba. Panička mě sice chtěla pomazli, když jsem přišla, ale já raději odešla. S tím živočichem tam teda nebudu. Žížala se den za dnem roztahovala v mém domě víc a víc. Jednou dokonce obsadila můj nejmilovanější pelíšek a já, představte si to, jsem musela spát na zemi. Neuvěřitelné. Čeho jsem se to dočkala. Ta žížala za mnou pořád dolejzá. Vleze za mnou všude. Pořád mi chce mýt moje uši, ale mě se to nelíbí. Já nechci. Tak jí to dám vždy patřičně na jevo a strhne se děsná rvačka. Tsssssssss já ti dám mě obtěžovat. Pořád leze do mojí misky. Sní mi vždycky celého. A u paničky v posteli je pořád. Já už se tam prostě nevejdu. Já jsem byla paniččin mazlík, její Prcek a teď? Teď už jsem veliká. Ale panička mě má pořád ráda, to jo. Jenom už nejsem ten nejmenší z rodiny. Teda, já jsem tady vlastně ten největší. To by mě měli všichni poslouchat, co? Jo jo, asi budu muset trošku přitvrdit a zjednat si tady pořádek. Už je nejvyšší čas! Tak ahoj

Wyuška

NÁPADNÍK

Tak už jsem pořádně vyrostla a je ze mne velká a šikovná kočka. Všude, kam potřebuji, vylezu nebo vyskočím. I na místa, o kterých si panička myslela, že budou přítomnosti kočky ušetřena. Bettynka je nechutně vzorná kočka, nikam neleze a nic nevyvádí. Ale co jsem tady pánem já, je všechno jinak. V mém domě už není jediného místečka, kterého by se moje kočičí tlapka nedotkla. I zahradu už mám dávno prošmejděnou, stromy i střechy zdolané a páníčky pěkně ochočené. Jak říkala moje původní maminka, jsem velmi komunikativní. Pokud něco chci, tak si o to řeknu. Když je potřeba, přidám na hlase a dožaduji se svého, než mi to paniča nebo páníček dají. Moje současná panička říká, že jsem uřvan. No, s tím nemohu souhlasit. Vím prostě jenom, co chci, a za tím si jdu, než to vždycky dostanu. V pondělí jsem si zamanula, že chci ženicha. Teda nebyla jsem si ještě úplně jistá, ale v úterý už jsem věděla na tuty, že jo. Volala jsem ho, kudy jsem chodila, a když se žádný neobjevoval, přidávala jsem na hlasitosti, tak jak to mám ve zvyku. Panička říká, že nechápe, jak tak malá a krásná kočička může vydávat tak příšerné zvuky. Já jí to vysvětlila! Ona nikdy nemusela shánět ženicha zavřená doma. Vyrazila do ulic a přivedla si páníčka, jí se to říká. Ale co já? Musím volat hodně nahlas, aby mě slyšel přes zavřené dveře a okna. Pro jistotu jsem volala, i když jsme byly na zahrádce. To už by mě přece mohl slyšet, ne? A kočky představte si, že mě slyšel! A dokonce i přišel! Byl krásný, celý černý, s dlouhým lesklým kožíškem a krásnýma žlutýma očima. Seděl způsobně celou noc pod balkonem na terase, poslouchal moje zpěvy a čekal, až za ním přijdu. Panička mne ovšem odmítla pustit za ním. Nechtěla mi ani otevřít dveře. Páníček navrhoval, abychom mu dali alespoň kousek šunky, ale to panička taky odmítla. Můj nápadník se jí sice taky líbil, ale asi ne tolik, jako mně. Vidím to špatně, kočky, asi nic nebude. Ale já se nevzdávám, volám dál a on se pro mne určitě vrátí.

 

JAK SE ZE MNE STALA KOČKA STROMOVÁ

Už dlouho jsem o sobě nic nenapsala. To proto, že nebylo co. S Bettynkou se máme rády a je nám spolu dobře. Byla dlouhá zima a během ní se nic moc nedělo. Akorát Bettynce hořel kožíšek, ale to jste si jistě přečetli :-).
Když začalo být trochu tepleji, panička nás pouštěla na balkon. To bylo moc příjemné. Ale co u nás začalo opravdu jaro, tak chodíme s Bettynkou a s paničkou na zahradu. Loni na podzim, když jsem byla ještě prtě, jsem se na zahradě moc bála, ale teď už jsem veliká kočičinka a už se vůbec nebojím. Mohla bych být na zahradě pořád. Panička naštěstí teď nechodí každý den pryč a je s náma pořád doma, takže můžeme být venku každý den jak dlouho chceme. Večer si jdeme domů odpočinout, napapat se a vyčůrat. My totiž s Bettynkou neumíme čůrat venku. No co co, jsme slušně vychované kočičky, tak chodíme na záchod. Jen co si odpočineme, už bych ráda šla zase ven. Ale panička nechce. Nepouští nás totiž samotné, chodí vždycky s náma. Asi je unavená, že už ven nechce. Ale já moc chci a tak prosím a volám za dveřmi, že už bych ráda zase ven. Panička mi otevře balkon, ale to mi nestačí, potřebuji nutně na zahradu.
Na zahradě je to totiž super. Je tam spousta zajímavých zákoutí, která se musí prozkoumat, lítá tam spousta zajímavých tvorů, které se musím pokusit ulovit. Dneska bylo zase krásně a tak jsme jako obvykle vyrazily ven. Všechny tři. My s Bettynkou máme kšírky a jdeme. Na zahradě máme i několik stromů. Zatím jsem nevěděla, k čemu jsou dobré, ale dneska jsem to viděla. Běhám si po trávníku jako obvykle a najednou koukám, Bettynka nikde. Kam se mi jenom schovala? A to už slyším paničku, jak na mě volá: "Wyuško, podívej, kde je Bettynka." Podívala jsem se nahoru a Bettynka byla na stromě. Až úplně vysoko. No to teda musím taky zkusit. Doteď mě nenapadlo, že by se na to dalo lézt. A tak jsem se elegantním skokem dostala na kmen a už neohroženě šplhala po větvích. Bylo to úžasné. Kočky, kdo to nezažil, vřele doporučuji vyzkoušet. Prolezla jsem se po každé větvičce, až úplně nahoru, co nejvýš to šlo. Chvilkama jsem se malilinko bála, ale panička dole se bála mnohem víc než já. Já dokonce cestou stačila lovit i hmyzáky a okousávat malé větvičky. Bettynka po chvilce slezla dolů, asi si potřebovala odpočinout, ale když mě viděla na stromě, hned zase vylezla za mnou nahoru. Pak ale zase slezla a odpočívala ve stínu. Já se nemohla nabažit. Lezla jsem pořád sem a tam, panička na mě volala, ať už jdu dolů, ale mně se to moc líbilo a dolů jsem nechtěla ani omylem. Nejraději bych tam zůstala na pořád a stala se kočkou stromovou. Ale přece jenom jsem po tak náročném výkonu byla unavená a slezla jsem dolů. Ne, ještě ne, ještě to zkusím jednou. Vyskočila jsem na kmen stromu, ale tlapky už jsem měla unavené a tak jsem skočila dolů. S Bettynkou jsme si lehly do stínu a odpočívaly. Panička nám přinesla mističku s vodou, abychom se trochu občerstvily. To byl teda krásný den. Už se těším, až půjdeme zase zítra ven. Hned vylezu na strom a zůstanu tam celé odpoledne.
 

JAK JSEM ZAČALA CHODIT VEN

Jednoho dne řekla panička: "Holky, jdeme ven." Nevěděla jsem, co je to ven, a tak jsem koukala, co se bude dít. Betty hned přiběhla ke dveřím a panička na ní nandavala takové divné provázky. Chichi, co to dělají a jak to, že si to Betty nechá líbit, říkala jsme si. To jsem ovšem ještě nevěděla, že mě to čeká taky. Tak to já se budu bránit. No, panička mě přeprala, protože je větší a to je přesila. Tak jsem měla ty provázky na sobě. Bylo to hrozné. Zastrčila jsem ocásek pod sebe až mi vylez pod bradičkou, sedla si skoro až na zádíčka, a potom jsem si lehla a dělala jsem, že jsem mrtvá. No tohle přece nemůže myslet vážně? Panička otevřela dveře a Betty hned vyběhla ven. Já takhle nikam nepůjdu! Panička mě popadla a postavila mě za dveře. Hned jsem chtěla domů. Tak mě panička poponesla kousek dál. Pomalu jsem začala sledovat, co se kolem mě děje. A bylo to docela zajímavé. Tak jsem se trošku prošla a dalo se to vydržet. Betty mě očuchávala a já zase nasávala vůně venku. Za chvilku mi ale začala být zima, a tak jsme šli domů.
Když jsme šli ven podruhé, dostala jsem zase na sebe ty provázky. Zase se mi zasunul ocásek až k bradičce, ale panička mě hned vyšoupla ven a bylo. Opět jsem z toho nebyla moc nadšená, ale přece jenom jsem se vydala na delší výpravu než minule. Došla jsem až za dům, ale zaštěkal na mě sousedovic pes. To jsem se lekla. Doma jsme taky měli psa, ale ten na nás neštěkal. Rychle jsem běžela ke dveřím, že chci domů. Panička byla neoblomná, ještě prý budeme chvilku venku. Nevím, co na tom "venku" s Betty mají, mě to teda až tak neuchvátilo. Šla jsem na druhou stranu zahrady a očuchala všechny kytky a keře a stromy. Nemohla bych už jít domů? Došla jsem ke dveřím a začala prosit, že už chci domů. Panička mi otevřela a pustila mě do tepla.
Do třetice jsme byli venku dneska. Zase jsem byla oblečena do těch provázků, ale už mi tolik nevadily. Dokonce jsem vyšla i sama ven. Prošla jsem se po zahradě, všechno očuchala a dokonce jsem začala lovit hmyzáky. To mě naučila ségra Betty. Chytla totiž včera večer doma můru, teda říkala, že se to jmenuje můra, přinesla mi jí ukázat a učila mě, jak se takové můry chytají. Tak jsem si to musela vyzkoušet sama. Ale moc dlouho mě to nebavilo. Betty chtěla být ještě venku a lítala někde po trávě. Já zase chtěla domů. Tak mě panička dala domů, ale nechala pootevřené dveře. A to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Vymyslela jsem hru skoč tam a zase ven. Skákala jsem dovnitř a ven a zase dovnitř a ven a vydrželo mi to asi tak půl hodiny, říkala panička. Pak už jsem poskakovala i kusek dál a dost jsem si to užila. Panička měla radost a říkala, počkej, až bude léto, to se ti to teprve bude moc, moc, moc líbit. Nevím, co je léto, ale když říká moc, moc, moc, tak to musí být něco alespoň jako šunka. Tu já totiž taky moc, moc, moc. Mňam. Už se těším na léto.

Jaggni to!  

JAK JSME SE ZKAMARÁDILY

Jak jsem psala minule, pomalu si zvykám na nový domov. Několik prvních dní za mnou Betty pořád chodila a hlídala každý můj krok. Já jsem na ni zavrčela pokaždé, když se přiblížila moc blízko. Ale časem jsem vrčet přestala. Pomalu jsme se sbližovaly. O tom, že mi chutná nejvíce Bettynčí jídlo, jsem vám už psala. No a třetí den mě Bettynka nechala si vzít z její mističky, když ona jedla. Začala mě očuchávat a maličko mě olízla. Druhý den jsem zase mohla jíst z její mističky společně s ní. Dokonce si vedle mne na chvilku lehla, když jsem odpočívala. Občas mi trochu čechrala chlupy na zádech tlamičkou a olízla mě. Večer jsme se začaly spolu honit. Betty mě párkrát lehce kousla do zad, ale nebolelo to. Přesto jsem se po ní taky ohnala a zavrčela, aby věděla, že si na mě nemůže dovolovat. Od té doby jsme se honily poměrně často a byla to docela legrace. Včera si Bettynka ke mně lehla na škrabátko a spaly jsme vedle sebe. Úplně poprvé. Pak mě začala Bettynka mýt. Od hlavičky přes zádíčka. Myla mě tak vehementně, až mi hlavička cukala a celé škrabátko se třáslo. Bylo to moc příjemné a od té doby jsme kamarádky. Hrajeme si spolu, honíme se a je nám spolu dobře.

JAK TO BYLO DÁL.

Druhý den brzo ráno jsme vstaly a šly na snídani. Musím říct, že ta velká kočka Betty měla zase lepší konzervičku než já, naštěstí jí nesnědla celou, tak jsem to dojedla. Mňam. Nevím, proč dostává lepší jídlo než já, na to si budu muset posvítit. Pak páníček odešel do práce a my jsme všechny tři šly znovu do postele a spaly skoro celé dopoledne. Když jsem si tak pěkně odpočinula, potřebovala jsem se trošku vyřádit. Začala jsem prozkoumávat všechny hračky, škrabátka, tunely a hrála jsem si s míčkama a myškama. Betty mi samozřejmě stála pořád za zadkem, ale občas jsem jí upozornila jemným zavrčením, že je moc blízko, a ona se trochu odtáhla. Chodila za mnou ale pořád. Dokonce jsem zdolala skoro celé óbr škrabadlo, co je až do stropu. Teda úplně nahoře jsem nebyla, ale dostala jsem se dost vysoko. Taky jsem vyzkoušela všechny poličky, jak se na nich spinká. Docela dobrý. Odpoledne jsme šli ven. Já ještě pořádně venku nebyla. Panička mi ale dala takové divné pásečky kolem krčku a bříška, no to se mi moc nelíbilo. Ale když jsme vyšly ven, tak jsem na to zapomněla, protože venku to bylo moc fajn. Hned jsem se rozběhla to prozkoumat. A kde myslíte, že byla Betty? Správně, chytří už vědí! Zase za mnou. Za chvíli mi ale byla zima a tak jsme šly zase domů. Večer jsem si zase pořádně pohrála, sama a za neustálého dozoru Bettynky. V noci jsem spala zase s páníčky v posteli, ale tentokrát už bez Bětky. Nevím, kde byla a jak se vyspala. Já se vyspala báječně a těším se na další den.

Mějte se kočkově
Vaše Wyome

JAK JSEM SE ZABYDLOVALA.

Jak už jsem psala minule, přijela jsem do svého nového domu. Konečně jsem mohla vylézt ven z té hrozné krabice. Panička mě hned dala na záchůdek, ale mně se čůrat vůbec nechtělo. Chtěla jsme se hned podívat, jaké to tam je. Vyběhla jsem na chodbu a tam to bylo. Veliká, chlupatá, šedivá kočka. No co je toto? Tady už někdo bydlí? No to teda nevím, to má být můj dům. Pořádně jsem se naježila a zasyčela. Ona se taky naježila a zasyčela. Zalezla jsem zpátky do záchůdku a syčela jsem a vrčela, aby si nemyslela, že si na mě může dovolovat. Ona stála vedle záchůdku a pozorovala mě. Potom jsem se dozvěděla, že se jmenuje Betty. Po chvíli odešla a já mohla začít s postupným prozkoumáváním terénu. Teda kočky, řeknu vám, tam bylo hraček a schovávaček a prolézaček a škrabátek. Všechno jsem to prošmejdila. Škoda, že mě v uctivé vzdálenosti pronásledovala ta velká kočka. Občas jsem se na ní otočila a zavrčela. Ona se zastavila, ale pak šla zase za mnou. Musela jsem se soustředit na průzkum domu a ne hlídat nějakou kočku. Našla jsme krásný domeček na spinkání, hned jsem do něj vlezla, že si trochu odpočinu. Vedle domku si stoupla Betty, pozorovala mě a nenápadně se přibližovala. Ale úplně blízko jsem jí dojít nenechala a pořádně jsem na ni zavrčela. Když jsem si prohlédla všechny pokoje dole, vydala jsem se po schodech do patra. No samozřejmě, že šedivý stín se zase plížil za mnou. Prohlédla jsem si všechno v patře a vrátila se dolů. Přišel čas večeře. Dostala jsem masíčko a granulky. Na maso jsem neměla chuť, ale granulky jsme si dala. Pak jsem objevila ještě jinou mističku s granulkama a ty byly mnohem lepší. Tak jsem se do nich pustila. Ale přišla panička a řekla, že to jsou Bettynčí granulky, a dala mi zase ty moje. Tak jsme je nechala a šla pryč. No snad si můžu jíst to, na co mám chuť, ne? Pak jsem se ještě probíhala po sedačce, lezla na poličky, na parapet, na krb a tak. Prostě jsem si to všechno musela vyzkoušet. Pak panička zhasla a řekla, že se jde spát. Tak jsem šla s ní a Betty zase za náma. Vlezla jsem si s paničkou do postele. Páníček už spal. Přišla i Betty a tak jsme všichni společně spali až do rána.

Vaše Wyome

TAK JSEM TADY:

Ahojte všichni kocouřci a kočenky.
Dovolte, abych se představila, jsem Wyome a narodila jsme se v Pařezově mamince Haničce a tatínkovi Jaffovi. Měla jsem ještě sedm sourozenců, tři brášky a čtyři sestřičky. Pak se ještě tetičce Beatce narodilo šest koťátek, takže u nás bylo pěkně veselo. Od narození jsem byla pěkná všetečka, všude jsem vlezla, všechno prošmejdila a vždycky jsem byla někde jinde než ostatní. Když už jsem byla větší, venku bylo krásně, přijela nějaká paní. Panička mojí maminky mi říkala, že to bude moje nová panička. Tak jo, řekla jsem si a šla jí zkontrolovat. Měla velmi zajímavě voňavou tašku a tak jsem tam hned vlezla, když mám být její, tak ať si mě tedy vezme. No nakonec mě ještě nechala doma, že si pro mě prý přijede, až ještě trochu vyrostu. Asi už jsem vyrostla, protože ve čtvrtek si pro mě moje nová panička přijela. Pohrála si s mými sourozenci, popovídala si s paničkou mojí maminky. Já jsem se zatím rozloučila s bráškama a sestřičkama, s paničkou mojí maminky a jelo se. Teda, zavřeli mě do takové divné bedýnky, ze které se nedalo vylézt ven. To se mi vůbec nelíbilo a taky jsme to patřičně nahlas dávala najevo, ale bohužel to nikoho nezajímalo. Tak jsem zkoušela, jestli se neprokoušu ven tou mřížkou, nešlo to. Možná se prohrabu ven podlahou, taky to nešlo. Tak jsem křičela pořádně nahlas: "Héééj, pusťte mě vééén." Ale s mojí novou paničkou to nic moc nedělalo. Sice na mě pěkně mluvila a hladila mě a podávala mi svojí ruku, ale já chtěla ven. Jeli jsme docela dlouho a pak jsme zastavili. U velikého domu se zahradou. Tak tady budu bydlet? No zvenku to nevypadá špatně. Ještě by mě zajímalo, co na mě čeká uvnitř toho domu.

Ale to vám napíšu až příště, protože jsme moc unavená a musím si trochu odpočinout.  Vaše Wyome